Občanské sdružení EXODUS pomáhá lidem trpícím homosexualitou prostřednictvím terapie či
podpory života v čistotě žít plnohodnotným životem.
Home Page
Tolik lidí mezi námi už neví, kdo jsou. Doopravdy. Ve skutečnosti. Homosexualita je veliká otázka, která se dotýká tolika z nás a tolik z nás trápí! Tolik z vás ji žije.

Z knihy "Homosexuální", Daniel Ange  

HOMOSEXUÁLNÍ ŽIVOTNÍ STYL

Následující řádky zde zveřejňujeme ne proto, abychom dehonestovali lidi s homosexuální orientací, ale ukázali pravou tvář aktivního homosexuálního způsobu života. Řada rodičů, učitelů i těch, kteří si myslí, že mají homosexuální touhy, se ptají, zda "comming out" a aktivní homosexualita dovede člověka ke štěstí.

Homosexuální soužití je ve sdělovacích prostředcích prezentováno jako prostá alternativa heterosexuálního pohlavního života s výjimkou nepodstatných rozdílů v pohlaví partnerů. Nic ovšem není více vzdáleno od pravdy než tato představa. Při bližším pohledu totiž můžeme zjistit, že homosexuální životní styl je spojen s některými vysoce nebezpečnými a riskantními praktikami, které u této skupiny lidí výrazně zvyšují výskyt různých nemocí včetně AIDS. K nejzávažnějším prvkům rizikového chování patří nesmírně vysoká promiskuita, zvláště mezi muži a způsoby sexuálního uspokojování, zvláště pak anální pohlavní styk.

Promiskuita v homosexuálních vztazích

K dnešnímu dni nejdůkladnější práce na toto téma byla prezentována A.P. Bellem a M.S. Weinbergem v jejich knížce Homosexualities (Homosexuality) z roku 1978. Na základě této studie si můžeme udělat podrobnější obrázek o tom, jak vypadá homosexuální promiskuita, zvláště mezi muži. 74% mužských homosexuálů udalo, že mělo během svého života více než 100 partnerů, 41% mělo více než 500 partnerů a 28% více než 1000 partnerů! 79% označilo více než polovinu svých partnerů jako cizí a 70% udalo, že s více než polovinou mužů měli styk pouze jednou. Další studie stejných autorů z roku 1981 ukazuje, že pouze 2% homosexuálů zachovalo monogamii nebo semi-monogamii definovanou velmi velkoryse jako 10 a méně partnerů!

Dva spolužijící homosexuální muži D.P. McWhirter a A.M. Mattison (jeden psychiatr, druhý psycholog) se snažili prostudovat vzorek nejstabilnějších homosexuálních párů, které se jim podařilo najít. Ze 156 párů pouze 7 zachovalo sexuální věrnost; ze 100 párů, které žily spolu déle než 5 let nikdo nebyl schopen dodržet sexuální věrnost!

Anální pohlavní styk a další praktiky

Nejzávažnější nebezpečnou praktikou vyskytující se u homosexuálních mužů je anální pohlavní styk. Dokonce s použitím kondomu je anální pohlavní styk škodlivý především pro "přijímacího" partnera. Řitní svěrač je předurčen pouze k minimálnímu roztahování a může být tedy pohlavním stykem do této oblasti těžce poškozen. Další poměrně rozšířené praktiky, jako zavádění různých předmětů a dokonce i pěsti do anu ("fisting") způsobuje ještě větší škody. U homosexuálních mužů se vyskytují u nich poruchy svěračů s mimovolným odchodem stolice (inkontinencí), který si může vyžádat dokonce i nošení plen. Často trpí řitními vředy, trhlinami a hemoroidy. Častější je také výskyt rakoviny anu a s ohledem na blízkou anatomickou polohu také postižení prostaty.

Kromě análního pohlavního styku je však výrazným charakteristickým rysem homosexuality široká paleta různých dalších sexuálních praktik. Pro sexuální chování ve společnosti platí, že když je strženo jedno společenské tabu, pak ostatní padají již snadno a rychle. Se stržením části hráze dravá řeka uvolněného sexuálního pudu ničí rychle celou hráz. Z toho důvodu nás nemůže překvapit, že se u homosexuálních mužů vyskytují orogenitální praktiky (90-98%), vzájemná masturbace penisu a řitního otvoru (80-90%), zavádění prstu do řitního otvoru (40-70%), oroanální sex a tzv. "rimming" (30-40%), zavedení pěsti do rekta - "fisting" (5%) a různé sadomasochistické praktiky (5-10%), jak to zjistily různé nedávné studie sexuálního chování homosexuálních mužů.

Infekční nemoci a AIDS

Mnoho laiků žije v představách, že homosexuálové mohou žít stejně dlouho a zdravě, pokud se nenakazí nevyléčitelnou chorobou AIDS. Nic ovšem není více vzdáleno od pravdy než tato představa. Homosexuální životní styl zvyšuje riziko výskytu nejen mnoha infekčních, ale také neinfekčních onemocnění, které se šíří fekálně-orální cestou. Statistiky říkají, že alespoň 75% homosexuálních mužů jsou nosiči jedné nebo více infekčních nemocí, dále, že asi 75% prodělalo alespoň jednu pohlavní nemoc, avšak nemusí být momentálně nemocní, a konečně, že 40% onemocní v průběhu jednoho roku, i když možná nebudou těžce nemocní.

Mezi nejčastější nevirová infekční onemocnění u homosexuálů patří amebiáza (25-40%), giardiáza (10-30%), kapavka, shigelóza, salmonelóza, campylobakterová infekce, chlamydie, syfilis, ektoparaziti. Z virových onemocnění jsou to podle výskytu tyto nemoci: condylomata - "bradavice" (30-40%), herpes - "opar" (10-20%), infekční žloutenky typu A i B. Téměř 65% homosexuálních mužů prodělalo infekční žloutenku typu B a 16% z nich touto nemocí onemocní ročně. 5-10% jedinců, kteří prodělali onemocnění, zůstává chronickými nosiči. Infekce virem hepatitidy B navíc zvyšuje riziko rakoviny jater.

Neradostná bilance

Představte si, že se nastěhujete do domu ve San Franciscu, kde bydlí deset náhodně zvolených homosexuálních mužů, kteří jsou ve věku poloviny třicátých let života. Na základě výsledků nejnovějších výzkumů, které se staví k homosexualitě buď neutrálně nebo pozitivně, a v případech, kde statistická data se od sebe vzájemně odchylují s přihlédnutím k nejnižším hodnotám, bude tato skupina, pokud jde o vzájemné vztahy a tělesné zdraví, vypadat následovně:

Citováno podle T. E. Schmidt: Straight & Narrow? Compassion & Clarity in the Homosexual Debate).

Při pohledu na takovou bilanci musíme pouze konstatovat, že toto není žádná veselá parta (gay znamená v původním významu také "rozpustile veselý").

Homosexualita zine